Snahy o rozšíření

Potřeba rodičovské středisko rozšířit a upevnit jeho postavení v rámci FNM se datuje od roku 1993 – míra úspěšnosti našeho snažení závisí na přístupu managementu, který nemocnici zrovna spravuje. Náš projekt samostatného rodičovského centra leží na ředitelství nemocnice od roku 1995 (jeho aktualizovaná verze pak od r. 1996 a vyžádané zpřesňující doplňky od roku 1997) bez faktického výsledku.

Na sklonku působení ing. Rögnerové coby ředitelky se podařilo dospět až k návrhu nájemní smlouvy na budovu bývalé porodnice (tato několik let nevyužívaná budova se pro náš projekt jevila jako téměř ideální): k podpisu smlouvy ale nedošlo, neboť při zjišťování právního stavu věci vyšlo najevo, že dotyčný objekt, podobně jako desítky dalších v areálu nemocnice, vůbec není zapsán v katastru nemovitostí.

Ing. Rögnerovou posléze v ředitelském křesle vystřídal současný ředitel, mgr. ing. M. Ludvík. Po jeho nástupu do funkce jsme jej požádali o schůzku, při které mu zástupci našeho sdružení projekt představili. Pan ředitel nám přislíbil svou podporu s tím, že je nutno dořešit zápis do katastru. Při další schůzce, kterou jsme sami iniciovali asi o rok později – poté, co jsme zjistili, že všechny budovy již do katastru zapsány byly – nám ing. Ludvík oznámil, že objekt bývalé porodnice je stejně jako všechny ostatní budovy v sousedství, územním plánem určen k demolici.

Navrhli jsme tedy náhradní řešení – zda bychom rodičovské středisko nemohli vybudovat jako novostavbu jinde v areálu (opuštěný objekt bývalé porodnice po tolika letech bez údržby natolik zchátral, že náklady na jeho rekonstrukci byly srovnatelné s náklady na účelovou novostavbu). P. ředitel slíbil, že o této variantě bude uvažovat.

Mezitím jedna ze sousedních budov – také určená k demolici – začala sloužit jako ubytovna pro rodiče z oddělení dětské onkologie a hematologie. Obrátili jsme se tedy na pana ředitele s dopisem a žádostí o osobní setkání; zajímalo nás, zda v demoličních plánech nedošlo k nějaké změně (pokud ano, revokovali bychom původní plán na rodičovské středisko v budově bývalé porodnice) a zajímalo nás také, v rámci jakého řízení a za jakých konkrétních podmínek byla ona sousední budova přidělena na rodičovskou ubytovnu pro zmíněná oddělení, a komu přesně slouží.

V našem snažení nás podpořil senátor za Prahu 5, pan Michael Žantovský. Pan senátor se zúčastnil schůzky s p. ing. Ludvíkem a ač jsme odpověď na všechny své otázky zatím stále nedostali, mělo toto setkání dva důležité konkrétní výstupy: pan ředitel výslovně prohlásil, že aktivitu našeho sdružení vítá a že naše organizace má v motolské nemocnici své pevné místo, a poté přislíbil, že do konce roku 2002 nechá v rámci areálu vytipovat lokality potenciálně vhodné ke zbudování novostavby, tak, abychom se u příslušných státních orgánů mohli začít ucházet o kladná stanoviska a patřičná povolení.

Protože jsme do konce roku žádné informace neobdrželi, obrátili jsme se v polovině ledna 2003 na pana ředitele s žádostí o nové setkání. Tato žádost byla odmítnuta s tím, že celou agendu převzal organizačně technický náměstek a že napříště máme jednat výhradně s ním. Schůzku s organizačně technickým náměstkem se nám zatím přes četné pokusy sjednat nepodařilo.

Mezitím jsme od vedení ubytovacího úseku dostali výzvu, abychom „z důvodu rekonstrukce“ uvolnili do konce měsíce února jeden z pokojů, které pro ubytování rodičů využíváme. Ztráta této místnosti by znamenala snížení kapacity ubytovny o třetinu. Požádali jsme proto organizačně-technického náměstka dopisem o to, aby toto rozhodnutí zrušil, nebo aby nám byly poskytnuty náhradní prostory. Písemná odpověď nepřišla, po několika telefonických urgencích se podařilo dohodnout společnou schůzku na úterý 4. března - zde naleznete zprávu o jednání.

Ve čtvrtek 6. března pak byla na naší ubytovně provedena neohlášená hygienická kontrola. V pondělí 10. března jsme o ní obdrželi písemný protokol.


	Dosavadní snahy o rozšíření rodičovského střediska Potřeba rodičovské středisko rozšířit a upevnit jeho postavení v rámci FNM se datuje od roku 1993 – míra úspěšnosti našeho snažení závisí na přístupu managementu, který nemocnici zrovna spravuje. Náš projekt samostatného rodičovského centra leží na ředitelství nemocnice od roku 1995 (jeho aktualizovaná verze pak od r. 1996 a vyžádané zpřesňující doplňky od roku 1997) bez faktického výsledku. Na sklonku působení ing. Rögnerové coby ředitelky se podařilo dospět až k návrhu nájemní smlouvy na budovu bývalé porodnice (tato několik let nevyužívaná budova se pro náš projekt jevila jako téměř ideální): k podpisu smlouvy ale nedošlo, neboť při zjišťování právního stavu věci vyšlo najevo, že dotyčný objekt, podobně jako desítky dalších v areálu nemocnice, vůbec není zapsán v katastru nemovitostí. Ing. Rögnerovou posléze v ředitelském křesle vystřídal současný ředitel, mgr. ing. M. Ludvík. Po jeho nástupu do funkce jsme jej požádali o schůzku, při které mu zástupci našeho sdružení projekt představili. Pan ředitel nám přislíbil svou podporu s tím, že je nutno dořešit zápis do katastru. Při další schůzce, kterou jsme sami iniciovali asi o rok později – poté, co jsme zjistili, že všechny budovy již do katastru zapsány byly – nám ing. Ludvík oznámil, že objekt bývalé porodnice je stejně jako všechny ostatní budovy v sousedství, územním plánem určen k demolici. Navrhli jsme tedy náhradní řešení – zda bychom rodičovské středisko nemohli vybudovat jako novostavbu jinde v areálu (opuštěný objekt bývalé porodnice po tolika letech bez údržby natolik zchátral, že náklady na jeho rekonstrukci byly srovnatelné s náklady na účelovou novostavbu). P. ředitel slíbil, že o této variantě bude uvažovat. Mezitím jedna ze sousedních budov – také určená k demolici – začala sloužit jako ubytovna pro rodiče z oddělení dětské onkologie a hematologie. Obrátili jsme se tedy na pana ředitele s dopisem a žádostí o osobní setkání; zajímalo nás, zda v demoličních plánech nedošlo k nějaké změně (pokud ano, revokovali bychom původní plán na rodičovské středisko v budově bývalé porodnice) a zajímalo nás také, v rámci jakého řízení a za jakých konkrétních podmínek byla ona sousední budova přidělena na rodičovskou ubytovnu pro zmíněná oddělení, a komu přesně slouží. V našem snažení nás podpořil senátor za Prahu 5, pan Michael Žantovský. Pan senátor se zúčastnil schůzky s p. ing. Ludvíkem a ač jsme odpověď na všechny své otázky zatím stále nedostali, mělo toto setkání dva důležité konkrétní výstupy: pan ředitel výslovně prohlásil, že aktivitu našeho sdružení vítá a že naše organizace má v motolské nemocnici své pevné místo, a poté přislíbil, že do konce roku 2002 nechá v rámci areálu vytipovat lokality potenciálně vhodné ke zbudování novostavby, tak, abychom se u příslušných státních orgánů mohli začít ucházet o kladná stanoviska a patřičná povolení. Protože jsme do konce roku žádné informace neobdrželi, obrátili jsme se v polovině ledna 2003 na pana ředitele s žádostí o nové setkání. Tato žádost byla odmítnuta s tím, že celou agendu převzal organizačně technický náměstek a že napříště máme jednat výhradně s ním. Schůzku s organizačně technickým náměstkem se nám zatím přes četné pokusy sjednat nepodařilo. Mezitím jsme od vedení ubytovacího úseku dostali výzvu, abychom „z důvodu rekonstrukce“ uvolnili do konce měsíce února jeden z pokojů, které pro ubytování rodičů využíváme. Ztráta této místnosti by znamenala snížení kapacity ubytovny o třetinu. Požádali jsme proto organizačně-technického náměstka dopisem o to, aby toto rozhodnutí zrušil, nebo aby nám byly poskytnuty náhradní prostory. Písemná odpověď nepřišla, po několika telefonických urgencích se podařilo dohodnout společnou schůzku na úterý 4. března - zde naleznete zprávu o jednání. Ve čtvrtek 6. března pak byla na naší ubytovně provedena neohlášená hygienická kontrola. V pondělí 10. března jsme o ní obdrželi písemný protokol.

Dosavadní snahy o rozšíření rodičovského střediska