Klicek logo



Dětský hospic Děti v nemocnici Herní práce Rozdělená rodina Letní tábory
 



Úvodní stránka

Dětský hospic

Náš projekt

Historie projektu

Respitní část

Zdravotnická část

Půjčovna pomůcek

Energeia, o.p.s.

Otázky a odpovědi

Dům u cesty

Praktické informace
 
Dětský hospic

se od hospice pro dospělé pacienty v několika významných rysech liší. Slouží dětem, u nichž byla diagnostikována život ohrožující či život omezující choroba, někdy též dětem v poúrazových stavech – a jejich rodinám. Těžištěm jeho práce však není terminální péče, ale péče respitní (odlehčovací).

Doba mezi stanovením diagnózy a případnou smrtí dítěte bývá různě dlouhá, u některých onemocnění (např. cystická fibróza) může jít o řadu let, i několik desetiletí – a děti a jejich blízcí přijíždějí spíše na krátkodobé opakované zotavovací pobyty; hospic se jim snaží nabídnout praktickou pomoc a bezpečné a povzbuzující zázemí. Rodina má možnost zotavit a posílit se, odpočinout si od každodenního náročného ošetřování, podělit se o své starosti – a pak se všichni znovu vracejí domů.

Dětský hospic je samozřejmě schopen a připraven postarat se i o nemocné dítě v terminálním stádiu, ale tento druh péče není ve srovnání s objemem poskytované respitní péče dominantní. První samostatný dětský hospic – Helen House – vznikl počátkem 80. let (1982) ve Velké Británii, v Oxfordu.

Posláním dětského hospice – a v tom se neliší od hospice pro dospělé – je celkové zlepšování kvality života nemocného člověka a jeho blízkých, včetně péče o duši a ducha. Důležitou součástí práce je podpora pozůstalých rodinných příslušníků.

Dětské hospice (a dnešní hospice vůbec) jsou do značné míry kulturně podmíněným fenoménem – mají své místo v civilizaci západního typu, kde v průběhu posledních dvou set let došlo k dramatickému rozpadu širší rodiny jakožto podpůrné sociální struktury. Právě tuto strukturu do určité míry suplují.

Výrazný typový rozdíl mezi hospicem pro dospělé a dětským hospicem vedl ve světě i ke snahám nalézt pro dětský hospic jiné označení; svou roli zde sehrál i fakt, že slovo „hospic“ je dnes ve společenském povědomí většinou neoddělitelně spojeno s terminální fází života: pro rodiny, jejichž vážně nemocné dítě má i z medicínského pohledu naději na vyléčení, to bývá vážná psychologická překážka, která jim brání, aby dětský hospic využily, ač by mohl život ulehčit i jim. Nově se místy začíná používat termínu „respic“, jenž může obecně označovat zařízení poskytující převážně respitní péči, ale častěji se vztahuje na zařízení určené zejména mladým lidem, kteří již překročili hranici osmnácti let, a vymykají se tak klasickému záběru dětských hospiců. Jak rozšíření, tak konkrétní obsah tohoto slova jsou ovšem dosud poněkud proměnlivé.

 



O nadačním fondu Klíček | Kontakt | Webmaster
Copyright © 2005-8 Nadační fond Klíček